Vlčková
digitální povodňový plánB. Věcná část Charakteristika zájmového území
Obec Vlčková je součástí okresu Zlín, ORP Zlín ve Zlínském kraji. Leží cca 15 km severovýchodně od města Zlín, cca 16 km západně od města Vsetín, cca 12 km jihovýchodně od města Bystřice pod Hostýnem, 12 km severně od města Vizovice a 7 km severně od obce Slušovice. Na východě sousedí s obcemi Držková a Kašava, na západě s obcí Lukov a na severo-východě s obcí Rusava, do které z katastru Vlčkové přitéká potok Ráztoka. Leží v průměrné nadmořské výšce 377 m n.m.. Katastrální území obce Vlčková má výměru 10,9 km2. V obci žije 410 obyvatel. Vlčková je situována v jihozápadní části Hostýnsko-vsetínské hornatiny, která je významnou zdrojnicí povodňových vod, jak ve svých tocích (zejména Kameňáku), tak povrchových. Severní částí katastru obec zasahuje do Přírodního Parku Hostýnské vrchy. Jsou zde malé vodní plochy, nádrže ani rybníky.
Místní původní urbanistická struktura je tvořena shlukovou zástavbou (druhotně zahušťovanou) v návaznosti na dopravní trasy v údolí vodního toku Kameňák a v navazujících bočních údolích jeho přítoků. Ve volné krajině původní zástavba okrajově přechází na svazích do podoby volné zástavby tvořené samotami. Využití původní zástavby bylo vždy kombinované, zástavba sloužila zejména pro bydlení a hospodaření, které doplňovaly služby a řemesla. Dominantou zástavby obce jsou (vzhledem k objemu, velikosti staveb a své funkci) objekty veřejné občanské vybavenosti v centru obce.
Tradiční venkovská zástavba obce (dřevěnice, chalupy) má v kompaktním zastavěném území charakter soustředěný a pouze okrajově (mimo kompaktní zastavěné území) má charakter samot. Parcelace stavebních pozemků vychází převážně z tradiční orientace a tvaru pozemků původní venkovské zástavby, tj. pozemky jsou převážně tvaru obdélníků přiléhajících kratší stranou ke komunikaci (s přihlédnutím k místním prostorovým a terénním podmínkám). Tradiční zástavba obce je tvořena jednotlivými objekty a jejich shluky umístěnými v návaznosti na dopravní trasy kopírující místní vodoteče. Přechod zástavby do neurbanizovaného území je zajištěn umístěním staveb na pozemcích v těsné návaznosti na komunikace a orientací zahrad a sadů s vzrostlou zelení směrem do volné krajiny. Charakter místní zástavby nepřipouští umísťování nových rodinných domů v zahradách stávajících obytných objektů bez přímé návaznosti na dopravní kostru obce. Místní tradiční venkovská zástavba má v kompaktním zastavěném území liniový charakter, kde stavby kopírují dopravní trasy v území a protáhlé zahrady směřují do volné krajiny. Vytváření cizorodé městské zástavby s plošným tzv. kobercovým uspořádáním pozemků je nepřípustné, a to jak v nově navrhovaných plochách, tak i ve stabilizovaném zastavěném území obce. Zástavba obce je tvořena jednotlivými objekty nebo soustavou několika objektů obdélníkového půdorysu, případně půdorysu ve tvaru písmen L a U nebo jejich kombinací, objekty hlavního využití jsou nízké a jsou opatřeny pravidelnou (symetrickou) šikmou střechou (tj. převážně sedlovou střechou se sklonem střešních rovin 35° až 45°). Tradiční venkovská zástavba má lidské měřítko: všechny prvky zástavby (tj. nejen stavby obytné, ale i stavby hospodářské, stavby využívané pro řemeslnou výrobu, chov hospodářských zvířat, komerční občanskou vybavenost atd.) dodržují základní objemové parametry původních venkovských staveb určených pro bydlení a hospodaření, které vycházejí z rozměrů lidského těla. Pro jednotlivé části tvořící zástavbu jsou optimálně použity objemové parametry ve vazbě na lidské proporce.
Spojení s krajským městem Zlíhn obstarává pravidelná autobusová linka. Údolí, kde se obec rozkládá, odvodňuje potok Kameňák a je lemováno kopci chráněné krajinné oblasti Hostýnských vrchů. V okolí obce se nachází důležité přírodní lokality – chráněná krajinná oblast Bzová a Ondřejovsko. V lesích nad obcí je rekreační středisko pod Pardusem – Rusava, s napojením na turistické cesty směrem na Svatý Hostýn, Troják, anebo Tesák. Na trasách a lesních chodnících jsou vybudována odpočívadla a studánky. Západním směrem leží zřícenina hradu Lukov, nebo dále ZOO Zlín Lešná. Přímo v obci Vlčková je několik původních valašských dřevěnic a kaplička s křížkem. Vybudován byl areál přírodního koupaliště, kde se také odehrávají již tradiční akce – Vlčkovská lávka a Pohádkový les. V obci je aktivní sbor dobrovolných hasičů.
Na území obce Vlčková našly vhodné podmínky pro svoji činnost i podnikatelské subjekty ve dřevovýrobě, nábytkářství, zemědělství, chovatelství, pohostinství a v dalších službách.
Katastrální území obce je prameništěm 2 potoků - Kameňáku a Ráztoky, které zde z celého katastru přibírají ještě velké množství bezejmenných přítoků. Povodňově zástavbu Vlčkové ohrožujje však jen Kameňák.. Ráztoka je významná snad jen pro sousední Rusavu.
V současné době katastrální výměra obce činí 1090 ha. Obec se nachází v průměrné nadmořské výšce 377 m. n. m.
Hostýnsko-vsetínská hornatina a Hostýnské vrchy
Hostýnsko-vsetínská hornatina je plochá hornatina o rozloze 629 km² a střední výšce 552 m n. m. Nejvyšším vrcholem je Vysoká (1024 m n. m.) ve Vsetínských vrších. Dalšími významnými vrcholy jsou Soláň (861 m n. m.) a Kelčský Javorník (864 m n. m.), nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů.
Hostýnské vrchy jsou plochá hornatina o rozloze 291 km² a střední výšce 506 m n. m. Jsou tvořený flyšovými souvrstvími s vrcholky z godulských pískovců Hostýnsko-vsetínské hornatiny.
Velkou část katastru Vlčkové tvoří louky a smíšené lesy. Pozemky nad obcí jsou kopcovitého rázu v průměrné výšce 370 m nad mořem. Díky své poloze v údolí Kameňáku nenajdeme v obci téměř žádnou rovinu. Území obce se svažuje k jihu směrem ke Kašavě.
Geomorfologické a geologické poměry
Hostýnsko-vsetínská hornatina je geomorfologickým celkem Západních Beskyd. Ty jsou geomorfologickou oblastí Vnějších Západních Karpat, které jsou geomorfologickou subprovincií geomorfologické provincie Západní Karpaty. Ty jsou částí geomorfologického subsystému Karpat. Hostýnsko-vsetínská hornatina se dělí na dva geomorfologické podcelky Hostýnské vrchy a Vsetínské vrchy. Seznam nejvyšších a nejprominentnějších hor a kopců obsahuje Seznam vrcholů v Hostýnsko-vsetínské hornatině.
Nejvyšší vrchy v katastru obce Vlčková: Rablina (487 m), Bzová (622 m), PP Ondřejovsko (637 m), Kuželek (638 m), Juránek (562 m) a Klobúk (483 m).
Klimatické poměry
Základní rysy podnebí zlínského regionu určuje jeho poloha v mírně vlhkém podnebném pásu, v oblasti na přechodu mezi přímořským a pevninským podnebím s převládajícím západním prouděním vzduchu v teplém pololetí a východním prouděním v chladném pololetí. Významnými klimatickými činiteli jsou nadmořská výška území (srážky a teplota vzduchu), relativní členitost georeliéfu a orientace horských hřbetů (severovýchod jihozápad, tedy napříč převládajícímu větrnému proudění.
Pro území je charakteristické dlouhé a teplé léto, průměrný počet letních dnů se pohybuje v rozmezí 40-50 dní, v červenci dosahuje průměrná teplota 6 - 7 °C, na jihozápadě až 8 °C. Přechodné období bývá poměrně krátké, s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Průměrná teplota v dubnu se pohybuje mezi 17 - 18 °C, v říjnu je to o 10 °C méně. Mírně teplá až mírná zima trvá také krátce, ledových dnů bývá za rok v průměru do 40, počet dnů mrazových kolísá v rozmezí 110 - 160. Průměrná lednová teplota nebývá nižší než -3 °C, na jihozápadě nižší než -2 °C. Průměrné roční úhmy srážek dosahují cca 500 mm/rok.
Srážky
Srážkové poměry v opavském okrese jsou proměnlivé od severozápadu k jihovýchodu, což je způsobeno tzv. opavsko-krnovským dešťovým stínem. Ten vzniká tím, že se převládající západní větry zbavují své vlhkosti na západní návětrné straně Hrubého Jeseníku a na závětrné východní straně se již projevují jako suché padavé větry.
V průměru spadne za rok 621 mm vody při kolísání roční sumy od 338 mm do 938 mm na čtvereční metr. Rozdělení srážek během roku není rovnoměrné, měsíce chladné poloviny roku jsou sušší, v teplé části roku je dostatek vláhy. Největší měsíční úhrn se vyskytuje nejčastěji v červenci (31 %), méně často v červnu (20 %), srpnu (19 %), září (12 %) a květnu (11 %), ojediněle v dubnu (4 %). Nejnižší měsíční úhrn se objevuje v únoru (20 %), prosinci (19 %) a lednu (17 %). Denní maximální srážkový úhrn o hodnotě 82 mm byl naměřen 26. července 1939.
V průměru spadnou srážky ve 148 dnech roku, přičemž vydatnost větší než 1,0 mm má pouze 100 dní a vydatnost 10,0 mm a více připadá na 17 dní. Absolutně nejdelší srážková perioda byla zaznamenána v období od 18. listopadu do 12. prosince 1894 (tedy 25 dní) a nejdelší bezesrážková perioda (sucho) byla v období od 10. únova do 14. března 1893 (tedy 33 dní).
Sníh a sněhová pokrývka
Podle naměřených údajů spadne 7,4 % ročních srážek ve formě tuhé a 10,4 % jako srážky smížené. Výskyt těchto tuhých a smíšených srážek je omezen na období od října do května, kdy je možno zaznamenat jak sněžení, tak výskyt sněhové pokrývky. Průměrně padá sníh ve 37 dnech v roce při maximu v lednu (9 dní). Sněhová pokrývka se tvoří průměrně v 54 dnech roku (maximum za sledované období 1946-47 až 1967-77 je 110 dní). Největší výška nového sněhu napadaného za 24 hodin činila 26 cm, výška souvislé sněhové pokrývky dosáhla maxima 79 cm v únoru 1947.
Množství sněhových srážek z celkového ročního úhrnu srážek se zvyšuje s nadmožskou výškou. Ve výškách 200-400 m n.m. tvoří sněhové srážky přes 10% celoročních srážek, ve výškách 400-600 m n.m. přes 16 % a ve výškách 600-800 m n.m. již 23%. Ve východní části okresu je 35-40 dní se sněhovými srážkami ročně, v západní části 40-50 dní.